Balada o prstu

    Přemítám, co všechno mě dneska čeká. Porada ve škole. Uvařit oběd. Ohodnotit nějaké úkoly. Vycházka s kamarádkou a psem. Párty v centru města.

    Ať počítám, jak počítám, na tvorbu oběda mi mnoho času nezbývá. Budu to muset co možná nejvíc uspíšit, abych stihla veškeré výše zmíněné činnosti realizovat.

    Po poradě okamžitě balim krám, mastim domu, chci si uvařit italskou omáčku s těstovinami. V lednici na ni mám už týden připravenou pancettu. Přemýšlím, jak to udělat, abych stihla i procházku, i akci v ČK. Jsem z toho lehce nervózní. Otevírám dveře bytu. Jsem rozhicovaná, zplavená, rozjetá.

    

    Při vaření jídla to probíhá následovně: pokrájím si veškerou zeleninu, kterou na vaření potřebuji, v hrnci už bublá voda s těstovinami, rozpaluji olej a potřebuji už jen otevřít plechovku s drcenými rajčaty. Chybí jí  víčko, které jsem minule svým nešetrným zacházením utrhla.

    Přemýšlím, jak plechovku otevřít. 

    Nožem to nejde.

    Vytahuji z šuplíku punkovou vývrtku na víno. Nejprve do víčka lehkými údery ,,ťukám" ve snaze o dirku. Tu bych potom zvětšila. Nic se ale neděje. Ve své splašenosti a spěchu jednám iracionálně. Cibulka už pění, musím za každou cenu zrychlit! Vší silou bouchnu vývrtkou do víčka plechovky, to povolí, plechovku prorazím, rajčata se rozprsknou po celý kuchyni… A moje ruka končí v oné plechovce.

    Když ji vytáhnu, dochází mi, že ostré víčko projelo bříškem mého ukazováčku. Z toho se řine tratoliště krve. Hodně. Motá se mi hlava, před očima mám hvězdičky, pouštím na skalpovaný pozůstatek odřízlého prstu studenou vodu. Vytáčím taťkovo číslo. Zmateně blekotám, že pro mě asi musí dojet, že jsem si uřízla prst.

    Chudák taťka. 

    O půl hodiny později už sedím na chirurgii, hodný pan doktor mi prst umrtvuje injekcemi, šije a ošetřuje. Pokoušejí se o mě střídavě mrákoty. Dotaz sestřičky na bydliště se nesetká s dvakrát inteligentní odpovědí, zeměpisný název rodného města ji neuspokojí.

    Prst mi ovážou obvazem, dostávám prášky na bolest, protože to prý bude bolet, až to přijde k sobě.

    Nikdy, opakuji nikdy, neotevírejte plechovku vývrtkou na víno.

    Nefunguje to.