Deník anonymní učitelky

Během příštích skoro čtyřiceti let soužití přiměla Sonja stovky žáků s dyslexií a dysgrafií přečíst si Shakespearovo sebrané dílo. A za stejnou dobu nedonutila Oveho přečíst si ani jedno z nich. Ale krátce poté, co se nastěhovali do řadového domku, trávil Ove několik týdnů každý večer venku v dílně. Když byl konečně hotov, stála v jejich obývacím pokoji ta nejkrásnější knihovna, jakou kdy viděla.

    Přemítám, co všechno mě dneska čeká. Porada ve škole. Uvařit oběd. Ohodnotit nějaké úkoly. Vycházka s kamarádkou a psem. Párty v centru města.     Ať počítám, jak počítám, na tvorbu oběda mi mnoho času nezbývá. Budu to muset co možná nejvíc uspíšit, abych stihla veškeré výše zmíněné činnosti realizovat.      Po poradě okamžitě balim krám, mastim domu, chci si uvařit italskou omáčku s těstovinami . V lednici na ni mám už týden připravenou pancettu. Přemýšlím, jak to udělat, abych stihla i procházku, i akci v ČK. Jsem z toho lehce nervózní. Otevírám dveře bytu. Jsem rozhicovaná, zplavená, rozjetá.           Při vaření jídla to probíhá následovně: pokrájím si veškerou zeleninu, kterou na vaření potřebuji, v hrnci už bublá voda s těstovinami, rozpaluji olej a potřebuji už jen otevřít plechovku s drcenými rajčaty. Chybí jí  víčko, které jsem minule svým nešetrným zacházením utrhla.      Přemýšl...

Pošmourné středeční ráno, sedm hodin , k tomu čtyřicet osm minut . Tlačí nás čas . Víme, že v osm už bychom měli mířit z obchoďáku pryč, směr auto. Od osmi totiž začíná doba, kdy je vstup vyhrazen pouze pro důchodce. Podaří se nám to. Zběsilou jízdu po obchoďáku vystřídá již mnohem klidnější přesun do lokality, v níž bydlí můj nejmilovanější děda. Krátce před osmou mu nesu nahoru nákup, objednal si klasické položky, toustový chleba, plátkový sýr, ledový salát... Výslužku držím v levé ruce, pravou rukou stisknu zvonek. Nic. Čekám pár vteřin, potom pokus zopakuji. Opět nic. Začínám být nervózní, protože v 8:00 děda vždy sedí u stolu v jídelně, popíjí svou ranní kávu s mlékem a přikusuje to, co zrovna zvolil k snídani. Vždycky . Bez výjimky. Aspoň co si pamatuji. A on své zvyky a rutiny prostě nemění. Nedá mi to, zazvoním ještě jednou. Když se ani nyní nedočkám žádné odezvy, zaštrachám v kapse bundy pro klíče. Klíč zachrastí v zámku, pomalu otevírám dveře, rozhlížím se po předsíni...

Tato stránka nabízí náhled do mého Reading Listu. Seznam je členěný po měsících, takže  pod každým měsícem najdete tituly, které jsem v daném období přečetla. Učím češtinu na 2. stupni, asi vás tedy nepřekvapí, že často sahám po knížkách pro děti. Rozšiřuji si tím obzory a cílem je, abych byla schopná mladým čtenářům při výběru knížky pomoci. Mimoto právě tyhle knihy mají často přesah a baví i dospěláky. Krom literatury pro děti napříč všemi žánry ale čtu také ,,dospělácké" seberozvojové knížky, příběhy ze života, detektivky a další. Tituly, které mě obzvlášť chytily za srdce, jsou označené tučně a najdete u nich krátkou recenzi. 2020 Leden  Kathryn Stockett: Černobílý svět  Guilaume Musso: Byt v Paříži J. K. Rowling: Harry Potter a Kámen mudrců Pavla Trnková: Rodoklamy Karel Kovy Kovář: iPohádka Únor  J. K. Rowling: Harry Potter a Tajemná komnata Březen Greg McKeown: Esencialismus Filip Rožek: ...

3:30, budík zvoní. Hlavou mi bleskne, že by mi přece jen bylo líp v teploučký, měkoučký, heboučký posteli než venku na mrazu, konkrétně v mínus deseti stupních. Ale tyhle myšlenky násilím zapudim, vyskočim z pelechu, navleču na sebe několik vrstev oblečení, do sebe kopnu pár soust ztvrdlý housky s máslem a ve 3:50 vyrážím na jeden z nejvyšších vrchů v okolí mýho bydliště. Drápat se ze 705 m. n. m. do 1080 m. n. m. po tmě, to dělám poprvé. Věděla jsem, že větší část trasy bude v naprosté tmě, proto jsem se vybavila telefonem s baterkou. Hlavně si ale do sluchátek pouštím veselou muziku. Nahlas. Hodně nahlas. Abych se strachy nepoto. Naštěstí cestu dobře znám, takže se rychle orientuju i v černočerný tmě. Zvuky kolem neslyším, namísto toho si to dupu v rytmech disco hudby 80. let. Jdu a jdu... Ty vole! Překvapují mě přes cestu popadané stromy. Obrovské stromy. Hodně košaté, ve tmě vypadají děsivě. Představivost mi jede na plné obrátky. Místo stromů si představuji příšery. Nenechám s...